O stylech tance

Rychlá navigace

• Street Dance
  • Old school
  • Popin
  • Locking
  • New school
• Salsa
  • Původ
  • Vlivy
  • Popularita

Street dance

Co se pod tímto názvem skrývá napovídá už samotný překlad do češtiny. Tanec ulice, pouliční tancování. Pravdou je, že název určuje především to, kde tanec vznikal. Také "ulice" zde symbolizuje sociální původ těchto stylů. Nevznikaly na konzervatořích, uměleckých univerzitách, nemají svůj původ na divadelní scéně. Pocházejí z ghett velkých amerických měst jako například New York.  "Hip hop" zahrnuje celou kulturu a proto je název street výstižnější. Tento pojem dnes zahrnuje celou řadu tanečních stylů, substylů a technik:

• lockin´
• poppin
• house dance
• new style
• hip hop
• krump 
• break dance
• MTV dance - video dance
• LA style

Výklad je ovšem individuální, jelikož třeba "video dance" nemůže splňovat definici tance na ulici a čerpá z něj pouze inspiraci.
Dnes se hip hop stává dominantním stylem mladých a street dance drtivě poráží svojí popularitou veškeré další taneční styly!!!
Proč kurzy street dance?

• rozvoj pohybu atraktivní moderní formou
• špičkoví lektoři
• dobrá parta a přátelský kolektiv
• společné akce - soutěže, battly atd.
• pravidelný zdravý kondiční pohyb
• čas který zde strávíte, tak věnujete sobě!!!

Old school 

poppin´, locking, b-boying(break dance)

Poppin´

Popping je tanenční styl vznikající v 70. letech 20. století na východním pobřeží USA v Kalifornii, a to především ve čtvrti Oakland, vychází z tamější černé kultury a inspiruje se lockingem. Za zakladatele tohoto stylu je považována skupina Electric Boogaloos (dřívé známí jako Electric Bogaloo Lockers), jejíž členové v čele s Boogaloo Samem a Nate "Slide" Johnsonem se zabývali funky dance (taneční styl tancující se na funky music - James Brown a další). Jejich vzorem byli známí The Lockers, průkopníci tanečního stylu lockignu. Obě dvě skupiny často vystupovaly na americkém televizním kanálu Soul train, kanálu o černé kultuře, o soulu, jazzu a funky music.
Starší generace tanečníků (Scooby z Kalifornie a jiní) však tvrdí, že počátky poppingu spadají již do 60. let 20. století, tedy ještě před samotný vznik výše zmíněných Electric Boogaloos. Jiní zase za místo vzniku nepovažují Kalifornii, ale Los Angels. L.A. se však stalo městem, kam se sjížděli tanečníci z celého USA, a to za prací v showbyznysu, většina tanečních stylů sem tedy byla dovezena, mezi nimi je i popping.
Název popping zahrnuje několik různých technik, všechny se však vzájemně dají kombinovat.
Technika poppingu  je založena na technice rychlých stahů a uvolnění svalů, což vyvolá trhnutí tanečníkova těla, tzv. "pop" nebo též "hit" (ve slovníku je slovo "pop" přeloženo jako třesknout, mrštit, třesknutí, má však spoustu dalších významů). V poppingu je důležitá izolace jednotlivých částí těla, koordinace pohybů, naučit se kombinovat různé techniky a mít "funky" výraz, je to vlastně divadlo - napadobování loutky, tzv. "animace" aj.

Několik málo technik souvisejících s poppignem:

Ticking

Ticking je základní technika poppingu, dal by se spíše považovat za průpravu. Jde o pop v krátkých intervalech. Tanečník se nejdříve zaměří na pop v jednotlivých částech těla - ruce, hrudník, krk a nohy; poté zapojí celé tělo.

Waving

Jak sám název napovídá (wave - angl. vlna), waving je styl založený na plynulých pohybech vyvolávajících dojem vlny procházející skrz tanečníkovo tělo. Jde též o základní techniku poppingu, velmi důležitá je koordinace. Vlna prochází z jedné ruky na druhou nebo může vést od hlavy přes hrudník a pánev až k nohám atd., existuje nesčetné množství kombinací. Může být zakončena popem.

Boogaloo

Styl využívající plynulé pohyby nohou, kroužení boků, kolen a hlavy. Je důležité být maximálně uvolněný, ale přitom koordinovat veškeré pohyby. Nesmí být opomenut feeling, bez kterého snad ani nelze na funky music tančit a boogaloo jej přímo vyžaduje.
I tento styl pochází od Electric Boogaloos.

King Tut/Tutting

Styl King Tut je inspirován malbami ze starověkého Egypta, využívá schopnost těla vytvářet geometrické pózy a pohyby, převážně užitím pravých úhlů. Při tuttingu se často využívá nečekaná změna pozice tanečníka (tzv. stop-and-go).

Puppeting

Opět nám anglický překlad pomůže, puppet znamená loutka.U stylu puppeting jde o imitaci loutky zavěšené na provázcích, povětšinou je tanečník sám anebo s partnerem, který má spíše roli herce, je loutkářem ovládajícím svou loutku. Samozřejmě i puppeting je kombinován s poppignem.

Locking

Locking je jeden z tzv. funky styles. Vznikl a vyvíjel se v souvislosti s funkovou hudbou, z toho plyne, že se na ni tančí. Za místo vzniku je pokládáno západní pobřeží USA (LA, San Francisko.) na konci šedesátých let.
Zakladatelem tohoto stylu a zároveň  prvním lockerem je Don Campbell. Locking se v prvopočátcích označoval jako cambellocking. S dalšími tanečníky založil lockingovou skupinu The Cambellock Dancers později The Lockers.
Locking je styl který má za úkol bavit - nejen tanečníka, ale hlavně diváky. Každý locker musí být současně hercem a sžít se perfektně s hravou funky music. Tanec je podpořen i v případě, když je perfektně naposlouchaná hudba a používají se vychytávky. Tento žertovný tanec je označován jako první street dance. Locking vychází i z pohybů kreslených seriálů tzv. cartoons a známého seriálu Scooby Doo (po kterém se jmenuje taneční krok napodobující Scoobyho zběsilé běhání).
Pro locking je typický způsob oblékání. Ten není pravidlem, ale v mnoha případech podtrhuje komičnost tance. Nejčastějším prvkem oděvu jsou podkolenky (nejlépe pruhováné), krátké nabírané tříčtvteční kalhoty, nezbytná je i pokrývka hlavy (šátky, buřinky, bekovky aj.), k vidění jsou i vestičky.
Locking je jeden z mála stylů kde můžeme pojmenovat jednotlivé pohyby a kroky např. scooby doo, lock (open lock), soul train, point, funky chicken.Ty však v podání každého tanečníka mohou vypadat rozličně, vše závisí na tanečníkově funky feelingu. Jinak vypadá lock ze Švédska, jinak z Francie.
V současnosti je nejznámějším a snad i nejúspěšnějsím lockerem P-Lock, dalšími jsou J-Soul, Gemini a Jeremy, Junior, Loic. Známé jsou i lockingové crew např. Originality Lockers (Korea) nebo další ze Švédska a Japonska.
Locking je jeden z tzv. funky styles. Vznikl a vyvíjel se v souvislosti s funkovou hudbou, z toho plyne, že se na ni tančí. Za místo vzniku je pokládáno západní pobřeží USA (LA, San Francisko.) na konci šedesátých let.
Zakladatelem tohoto stylu a zároveň  prvním lockerem je Don Campbell. Locking se v prvopočátcích označoval jako cambellocking. S dalšími tanečníky založil lockingovou skupinu The Cambellock Dancers později The Lockers.
Locking je styl který má za úkol bavit - nejen tanečníka, ale hlavně diváky. Každý locker musí být současně hercem a sžít se perfektně s hravou funky music. Tanec je podpořen i v případě, když je perfektně naposlouchaná hudba a používají se vychytávky. Tento žertovný tanec je označován jako první street dance. Locking vychází i z pohybů kreslených seriálů tzv. cartoons a známého seriálu Scooby Doo (po kterém se jmenuje taneční krok napodobující Scoobyho zběsilé běhání).
Pro locking je typický způsob oblékání. Ten není pravidlem, ale v mnoha případech podtrhuje komičnost tance. Nejčastějším prvkem oděvu jsou podkolenky (nejlépe pruhováné), krátké nabírané tříčtvteční kalhoty, nezbytná je i pokrývka hlavy (šátky, buřinky, bekovky aj.), k vidění jsou i vestičky.
Locking  je jeden z mála stylů kde můžeme pojmenovat jednotlivé pohyby a kroky např. scooby doo, lock (open lock), soul train, point, funky chicken.Ty však v podání každého tanečníka mohou vypadat rozličně, vše závisí na tanečníkově funky feelingu. Jinak vypadá lock ze Švédska, jinak z Francie.
V současnosti je nejznámějším a snad i nejúspěšnějsím lockerem P-Lock, dalšími jsou J-Soul, Gemini a Jeremy, Junior, Loic. Známé jsou i lockingové crew např. Originality Lockers (Korea) nebo další ze Švédska a Japonska.

New school

Do new school dancing se řadí spousta dalších stylů jako je jazz hip hop, sea walk, krumping, hip hop(hype), new style , house dance, LA style, MTv dance

New style

nejrozšířenější styl, který je zahrnut do street dance posledních let. Česká republika se tomuto novému pojetí tance otevřela se značným zpožděním než okolní Evropa a zbytek světa. "Nové tancování" se tedy u nás začalo vyvíjet až kolem roku 2003. Kdy jsme se otevřeli světu a začali zvát tanečníky ze zahraničí. Upouští se od nacvičených choreografií či předem vymyšleného sólového vystupování. Naopak se klade důraz na vývoj osobitého tanečního stylu, vlastních originálních triků, osobního cítění hudby a freestylu.
New style vznikl na základě rozvíjející se hip hopové hudby, která dostává rychlejší tempo a nejrůznější rytmy. Tanec se tedy podřizuje hudbě a nejvíce se cení "vychytávání" hudby, čili vyjadřování textu písně nebo tančení podle rytmů. V new stylu se kloubí mnoho jiných stylů, které s ním nemají, na první pohled, nic společného. Tanečníci používají prvky z lockinu, poppinu, house dance, break dance. a uzpůsobují si je svými vlastními pohyby. Jinými slovy, každý tanec se skládá z těch ostatních. Proto by měl dobrý tanečník ovládat všechny taneční styly.

jazz hip hop

jde o hip hop, do kterého jsou zakombinovány prvky jazzu. Je o něco málo složitější než klasické hip hopové tančení, protože je zde nutná jazzová průprava. Používají se zde piruety a jemnější jazzové pohyby.

c walk(cripin´)

dá se považovat za "gangster style", původem z Ameriky. Je to čistě černošský styl tančený v klubech. Jedná se o "poskakování" na pokrčených nohou. Hlavní úlohu zde hrají nohy, protože v rukou gangsteři většinou nosívali láhev alkoholu a zbraň. Trup a ruce jsou takřka nehybné ve strnulé poloze a tančí se pouze za pomocí nohou.

krumping

nejnovější styl spadající do street dance pocházející z LA. Hlavním propagátorem je Tight Eyes. Je to styl, do kterého se promítají emoce a který si každý tančí svým způsobem. Hlavním rysem je, že tento tanec působí pro diváky poněkud agresivně. Je to styl, který se tančí v černošských čtvrtích a mnohdy se battluje přímo na ulicích. Za pomocí tance v LA také stahují děti z ulic a vytvářejí jím tím lepší zábavu než toulání se ulicemi, které zde nejsou nejbezpečnější.

House dance (clubing)

Jeden ze stylů street dance, který je v České republice relativně mladý, protože se k nám dostal později než např. new style a poppin´. Tancuje se už podle patrného názvu - na house music. Ve vývoji tohoto stylu se významnou měrou podílelo město New York, kde se tančí jeden z nejlepších housů.
Základem v housu je uvolnit své tělo a nechat se vést hudbou. Důležitý je zejména pohyb nohama a tělem. Nelze ho jednoznačně determinovat, protože se vyvíjí ze dne na den a vychází z tanečníkovy kreativity a stylu.
Přesto house můžeme rozdělit na dva základní druhy: latino house a jackin house.
V latino house není tak důležitý pohyb hrudníkem, jako správné používaní těla a nohou. Latino proto, že vychází z latinsko-amerických tanců. To znamená, že můžeme vidět podobnost kroků ze salsy nebo z podobných tanců. K nohám se přidávají boky a celé tělo.
Jackin house naopak velice využívá hrudníku. Pohyb hrudníku (jackin) je zde nepostradatelný a měl by být náplní celého tance. U nejlepších tanečníku jacking housu můžeme vidět jejich velmi lehké nohy a o to právě jde. Nohy se musí stát lehkými a uvolněnými. Měly by se zvedat hodně do výšky a došlapovat na špičky.

freestyle

nenacvičené sólové vystupování, tanečník tančí podle hudby, tančí co ho v dané chvíli napadá a podle toho, jak cítí hudbu. Dobrý freestyle lze vidět jen u dostatečně vyzrálých tanečníků, kteří dokáží kvalitně zkombinovat svou zásobu tanečních prvků a na místě vymýšlet nové.

video dance

nebo také MTV dance. Jde o lehčí, efektivní choreografie tančené v hudebních klipech, které denně vídáte na televizních obrazovkách. Tančí se na skladby nejrůznějšího tempa, podle toho, co píseň vyjadřuje.

LA style

velmi náročné choreografie,které přesně vystihují hudební podklad,jedná se o technicky i hudebně velmi náročný taneční styl,pro pokročilé tanečníky

SALSA

Salsa je jedním z nejdynamičtějších hudebních a tanečních stylů vzniklých na západní polokouli. Výraz salsa pochází ze španělštiny a znamená "omáčku", je to, stručně řečeno to, co dává latinské kuchyni její tradičně ostrou chuť.
Termín salsa se dá z hudebního hlediska velmi jednoduše srovnat se slovem swing (anglicky: houpat se), které bylo aplikováno jazz/swingovými kapelami do hudební terminologie ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Tento výraz popisuje pocit, jenž skrývá širokou paletu emocí a hudebních vyjádření. Bylo by chybou domnívat se, že se salsa vždy vyznačuje rychlým krokem a pulsujícím tempem. Opak je pravdou, může být i pomalá a romantická, popřípadě někde mezi těmito dvěma protipóly.
Ačkoli bylo a stále ještě je vedeno mnoho diskusí o tom, kde se nachází její skutečný původ, zůstává pravdou, že salsa je a vždy bude ovlivňována obrovským množstvím aspektů, které hrály důležitou roli v jejím vývoji. I když odpověď na otázku, kde leží její kořeny, není nikterak snadná, lze s určitostí mluvit o dvou kulturách, jenž ovlivnily její současnou formu největší měrou : Kuba a Puerto Rico.
Tyto dva ostrovy v Karibském moři jsou strategicky položeny mezi Severní a Jižní Amerikou. Kuba, jejíž jméno pochází z indiánského slova "cubanacan" nebo také "centrální místo" přišla poprvé do kontaktu se Španělskem v roce 1492, kdy připlul k jejím břehům slavný mořeplavec a objevitel Ameriky Kryštof Kolumbus. Puerto Rico zase začalo být nazýváno španělským ostrovem od Kolumbovi druhé plavby do Ameriky v roce 1493. Během následujícího století byl domorodý lid žijící na těchto dvou ostrovech skoro vyhlazen. V roce 1511 sem začali španělští kolonisté dovážet africké otroky a jejich počínání bylo zastaveno až v polovině 19.století, zrušením otroctví. Historie těchto dvou jinak velmi odlišných kultur vykazuje mnoho podobných vývojových prvků, především pak v tom, jak ostrovní obyvatelé bojovali za ukončení otroctví a získání nezávislosti na Španělsku. Obě dvě země přešly do držení Spojených Států Amerických po španělsko-americké válce v roce 1898, Kuba získala suverenitu.

Kubánský původ

Kuba založila svou identitu na kombinaci vlivů rozdílných kultur veškeré její populace - bílých, černých i míšenců (afričtí otroci přinesli rytmus sobě vlastní do Karibiku, smísili jej s indiánskými a evropskými melodiemi a španělskými slovy a dali tak vzniknout latinské hudbě ). Žánr, který úspěšně sloučil stejné množství charakteristických hudebních prvků bílé i černé části obyvatelstva, byl son, jenž se začal utvářet na východě Kuby během prvních desetiletí tohoto století. Od samého počátku vykazoval směs španělských a afrokubánských prvků. Jeho 2 základní formální části zůstávají ve své původní podobě od dvacátých let až do současnosti a drtivá většina písní v rytmu salsy ( kterou Kubánci mohou nazývat son nebo guaracha ) se drží tohoto vzoru. I když je salsa ovlivněna mnoha rytmy Latinské Ameriky jako jsou - plena (Puerto Rico), merengue (Dominikánská Republika) a v neposlední řadě i cumbia (Kolumbie), její páteří vždy byl a bude kubánský son.

Další z hlavních žánrů afrokubánské hudby, který do velké míry ovlivnil salsu, byl tanec nazývaný rumba. Rozlišujeme tři základní způsoby interpretace rumby, jenž jsou všechny bez rozdílu charakterizované ústředním zpěvákem doprovázeným chórem. Jsou to, guaguanco a yambo ( párové tance ) a colombia ( sólový mužský tanec). Pro guaguanco je typický hudební doprovod ve formě tří bubnů conga, claves (dvě dřevěné hůlky, zvuk vzniká jejich úderem o sebe ) a guagua ( jde o kus bambusového stonku s dvěmi hůlkami ). V yambu jsou congas nahrazeny dřevěnými krabičkami nazývanými "cajones".

Ve čtyřicátých letech pak vznikl tanec slučující afrokubánské rytmy s big-bandovým základem swingu a jazzu nazývaný mambo. Pokud bychom chtěli vysledovat zpětně původ tohoto tance, dojdeme k zajímavému zjištění. Contredanse, tanec, jenž vznikl v 17.století na francouzském královském dvoře, a který se poté rozšířil až do Španělska, kde byl známý jako contradanza, v 18.století dosáhl i k břehům Kuby, kde brzy na to zdomácněl, byl přejmenován na danzu a záhy se stal i kubánským národním tancem. V 19.století, s příchodem plantážníků a jejich otroků, kteří odešli z Haiti poté, co získala nezávislost, byla do danzy přidána ostrá synkopa nazývaná cinquillo.

V té době se domorodý africký lidový tanec - rumba (guaguanco) smísil s tehdejší contradanzou, aby tak dal vzniknout nám všem dobře známému sonu a na konci 19.století byla formálnost contradanzy nahrazena mnohem svobodnějším a spontánnějším tanečním stylem známým jako danzon. Danzon se postupně stal tancem bohaté kubánské sociální vrstvy, son byl naopak populární především uvnitř střední vrstvy. Díky tvořivosti a představivosti tehdejších hudebníků byl danzon inovován (viz. historie mamba) a dal tak vzniknout mambu a později i salse.

Danzon byl hrán dechovými kapelami tzv. "tipicas", které byli ve 20-tých letech 20.století nahrazeny tzv. charangas skládajícími se z klarinetu, flétny, kontrabasu a dvou bubnů vzniklých přeměnou evropských vojenských bubnů.

Po revoluci vedené Fidelem Castrem prostřednictvím níž v roce 1959 získal kontrolu na Kubě, mnoho tehdejších skladatelů a hudebníků odešlo do USA, především pak do New Yorku. Přinesli si sebou hudební tradice své zemi vlastní, aby je smísili s hudbou typickou pro přistěhovalce z Puerto Rica (bomba a plena) a zároveň se soudobou americkou populární hudbou. Nadešla tak éra nových hudebních a tanečních stylů, instrumentů a tónů, jenž propůjčily mambu nevázanější a vášnivější charakter. Trombón získal své místo po boku trubky a přidal tak jejímu zvuku na intenzitě; tradiční hudební nástroje byly odsunuty do pozadí.

Mambo dosáhlo svého skutečného vrcholu v New York City v padesátých letech dvacátého století, kde hudebníci Tito Puente a Tito Rodriguez ve spolupráci s Perézem Pradem zakládali kapely vyvíjející vlastní styl mamba. Mnozí kapelníci jako Beny Moré začali kombinovat mambový základ s již zmíněným sonem či guarachou.

Vývoj v tomto směru se nezastavil ani na Kubě, kde zpěvák Arsenio Rodriguez ve čtyřicátých a padesátých letech dal vzniknout skupině, která se později stala standartem pro další kubánské taneční kapely. Skupina se skládala z klavíru, druhé trumpety, někdy i saxofonu a rytmické části zahrnující timbales,conga a cowbell (kravský zvon).

Základní rozdíl mezi salsou a kubánskou hudbou tkví v tom, že salsa byla z větší části vytvořena mimo ostrov. Termín salsa jako takový nebyl používán do šedesátých let 20.století a za jeho tvůrce je považován Tito Puente, původem z Puerto Rica, patřící mezi latinské emigranty žijící ve Spojených Státech Amerických, pro něž se stala salsa obrazem jejich latinského vědomí.

Vlivy Puerto Rica

Od počátku 19. století až do současnosti si Puerto Rico hojně propůjčovalo a postupně i ovládalo různorodé množství kubánských hudebních stylů zahrnujících danzón, son, guarachu, rumbu a bolero. Ve skutečnosti se tak na bohatství hudební kultury Puerto Rica podílelo osvojení kubánské hudby s přispěním jejich vlastního dynamického folku a soudobé populární hudby. Na Puerto Rico by však nemělo být nahlíženo jako na miniaturní Kubu, zejména od doby žánrů jako seis, bomba a plena se zřetelně projevují jejich vlastní prvky mající málo společného s kubánským vlivem v jejich tradičních formách. Dva z třech již zmíněných hudebních stylů - bomba a plena - vykazující vliv africké hudby, zanechaly své zjevné stopy právě v salse. Tradiční hudební doprovod charakteristický pro bombu jsou dva dřevěné bubny válcovitého tvaru potažené kozí kůží, písně ve stylu plena bývají prezentovány hudební skupinou zahrnující tři, popřípadě i více, panderos ( malý bubínek usazený v kovové konstrukci ), jiné bicí nástroje a alespoň jeden jiný než bicí hudební nástroj jako je harmonika či kytara.

Od dvacátých let se hudba Puerto Rica postupně stala produktem New York City stejně tak jako samotného ostrova, což bylo způsobeno častým stěhováním obyvatel. Z tohoto důvodu nemůže být tato kultura chápána jako něco, co existuje pouze a prvotně jen v Puerto Ricu, ale raději tak, že vznikla neoddělitelně od newyorské kultury, jenž sama podléhala vlivu zde žijící latinské menšiny.

Salsa na výsluní

Vzestup popularity salsy je úzce spjat se společností Fania Records, která byla založena v roce 1964 Johnny Pachecem, kapelníkem s dominikánským původem a kubánským hudebním vkusem. Osudná se latinské hudbě stala 60.léta, přesněji příchod Beatles, kteří ji odsunuli do pozadí. Bylo nutné udělat něco pro oživení její staré slávy! S řešením přišla právě nahrávací společnost Fania Records, když hledala cestu, jak lépe propagovat své umělce. To, co potřebovali, byl nový název pro jejich produkt, něco, co by oslovilo velkou část populace - SALSA.

Od roku 1967 byla Fania vedená italsko-americkým právníkem Jerry Masuccim, který zpopularizoval název salsa natolik, že se navždy zapsal do podvědomí lidí na celém světě. Jeho přičiněním se Fania Records stala na dlouhou dobu největším producentem nahrávek latinské hudby na světě, a to až do let osmdesátých.

Mezi nejslavnější interprety těchto nahrávek se řadí Willie Colón, Hectorem Lavoa, Ismael Miranda, Ruben Bládes aj.

Největší popularity dosáhla salsa v letech sedmdesátých, kdy se latinoameričané začali ohlížet zpět ke svým kořenům. Je to patrné především z postoje salsových hudebníků hledajících stylistickou čistotu. Toho se snaží dosáhnout pomocí menších kapel podobných kubánským "conjuto" skládajících se z rytmické sekce s přední řadou pěti trumpet a jednoho či dvou zpěváků. Léta osmdesátá znamenala pro salsu dobu útlumu, kdy došlo k poklesu její popularity v závislosti na vzrůstající oblibě merengue.

Brzy na to salsa ztratila ráz reality v zalíbení v sentimentálních zamilovaných tónech. Většina toho, co je dnes rozšiřováno prostřednictvím rádia a nahrávek, je daleko častěji sentimentální romantická salsa zpěváků jako Eddie Santiago, Luis Enrique a Lalo Rodriguez než agresivnější afrokaribská "salsa caliente" a "salsa gorda". Třebaže je tento nový subžánr někdy kritizován, v žádném případě nemůžeme popřít, že se mu podařilo uchovat salsu naživu. Tato změna se také odráží ve skutečnosti, že většina dnešních kapelníků nejsou vyškolení hudebníci jako Willie Colón nebo Oscar de Leon, ale zpravidla bílí zpěváci charakterističtí svým krásným chlapeckým zjevem a domnělým sex-appealem jako Giro nebo Salsa Kids.

Prodej salsy se v poslední době stále zvyšuje, což dokazuje její životaschopnost. Od let devadesátých je vidět někdejší hip-hopové zpěváky - La India a Marc Anthony, jak se vrací zpět k latinské hudbě. Je zde jakýsi záblesk naděje, že zpěváci čerpající z tradic latinské hudby budou stoupat v oblibě na současné hudební scéně, což by mohlo vést ke vzkříšení slávy let padesátých a sedmdesátých.

Použit text z www.salsaweb.cz zkráceno